V pátek odpoledne jsem se všichni sešli na hlavním nádraží v Praze. Pracovníci Českých drah se tentokrát překonali a chovali se k nám slušně a s ochotou pomoci.

Za dvě a půl hodiny cesty vlakem jsme dorazili na vlakové nádraží v Českých Budějovicích. Batohy nám odvezlo auto, co nepobralo, museli jsme odnosit na zádech. Cestou k biskupskému gymnáziu, kde byl náš budoucí příbytek, jsme potkali v centru města hvězdu neznámého jména, jež právě spadla z nebe. Přiznala se, že to bylo kvůli její pýše. Prosila nás o  pomoc, aby se mohla vrátit na nebe. Svěřila nám, že k tomu, aby se mohla vrátit, jsou potřeba tři věci – uhádnout ze kterého souhvězdí pochází, její jméno a připravit pro ni večerní obřad.

Celý příspěvek →

V podvečer posledního pátku před Štědrým dnem se sešlo mnoho poutníků v městě Berouně, aby společně vychutnali předvánoční chvíle. Mezi Městskou horou a řekou Litavkou vyhledali 2. základní školu a pod její střechou také strávili další dvě noci.

V pátek jsme společně vyráběli ozdoby z včelího vosku. Překvapením pro každého z nás byl snad největší adventní věnec v Berouně, který jsme našli schovaný venku na školní zahradě a jenž směl každý zkrášlit svým voskovým výrobkem. Za zpěvu vánočních písní, libých tónů klavíru a odlesků plamínků svíček uléhal každý poutník a hledal zimní sen.

Celý příspěvek →

Na opočenské vlakové nádraží dorazil tým zuřivých reportérů za mírného deštíku okolo osmé hodiny večer. Odtud se vydal na cestu do místní tělocvičny základní školy — našeho dočasného bydliště. Během pochodu jsme mapovali „terén“ a ti méně zkušení členové týmu sbírali cenné rady a informace ze všech zákoutí života kolegů z redakce. Poté následovala sytá večeře, a protože čas kvapil, tak už jen rychlé oficiální představení členů celého týmu a pak dlouhý zasloužený odpočinek.

Celý příspěvek →

Vánoce byly za dveřmi, a tak jsme se tradičně sešli, abychom si je s předstihem užili i v puťákovém kruhu přátel. Sotva jsme však dorazili do modřanské základní školy, která nám k tomuto účelu půjčila své prostory, vytrhl nás z lenošení a chystání vánočního stolu nářek neznámého tvora, který se ozýval zvenku. První, kdo tento „pláč“ slyšel, byl Kuba Klouda, jemuž pak ještě chvíli trvalo, než nás přesvědčil, abychom opustili „teplo domova“ (školy) a šli se podívat, co se to děje. Protože je ale Kuba osoba seriózní, nakonec jsme se teple oblékli a vyrazili do zimy…

Celý příspěvek →