Drahý arcimágu, Pane Krahujče,

doufám, že Tě můj dopis zastihne při dobrém zdraví a zdárném plnění úkolů spojených s nápravou škod, napáchaných Stínem.

O druhém víkendu měsíce desátého do Tvého panství na ostrově Roke ve Žďáru nad řekou Sázavou zavítali Tví druzi, se kterými jsi zažil plno dobrodružství. Byli zde téměř všichni, sjeli se z končin dalekých i blízkých. Přijeli, aby rokovali o tom, co v jejich domovinách napáchal Stín, který společně s Tebou, můj Pane, zničili téměř před čtvrtinou roku.

Přátelé dorazili v pátek již za tmy, ale ještě ten večer se na nádvoří, na Cestě Kruhů, procházeli a sdělovali si své osudy od Zničení Stínu. Chodili stejnou trasou jako mnoho dávných arcimágů a mužů magie. Většina z nich obešla kruh mnohokrát kolem dokola, povídajíce si ve dvojicích, než nastal čas, kdy se měli vydat dovnitř Tvého paláce. Jelikož už byla pozdní doba a všichni byli po dlouhé cestě unaveni, poutníci využili Tvé pohostinnosti a ulehli ve dvou předních komnatách.

Tvé panství je nádherná budova, jejíž rozlehlost poutníky nepřestávala udivovat. Celý víkend všichni obdivovali krásné komnaty a skvostné vybavení. Stejně jako výhled a okolí. Díky počasnickým kouzlům bylo celou dobu krásné počasí, a tak nám nic nebránilo pořádně vychutnat toto skvostné místo.

Druhý den poutníci, jen co byli dostatečně odpočatí po dlouhé cestě, vstali a vydali se na cestu po okolí. Chtěli navštívit mistry kouzelnické školy a zeptat se jich, jak mohou světu pomoci od škod Stínu. Na jedné lesní cestě potkali nejprve mne samotného a poté, co jsem je otestoval, zda si jsou vědomi svého cíle, jsem jim dal střípek informace, který by jim měl pomoci. Poutníci tedy šli dále, až narazili na mistra Ruku, který je poučil o tom, že ne všechny věci jsou takové, jak se navenek zdají.

I mistři Proměnář, Větroklíč, Jmenovač a Povolávač jim dali své rady, každá informace byla jako dílek skládačky, jak vyhnat zbytky temnoty. Je to světlo, co vítězí nad tmou, světlo!, tak zněla celá zpráva. Naši přátelé nad ní dlouho dumali, během cesty zpět do paláce i během obědové hostiny a v jejich myslích se zrodil plán – vytvoří lampióny, které budou vrhat světlo po celém kraji!

Celé odpoledne strávili druhové vyráběním lampiónů. Bylo jich mnoho, různých tvarů a barev, některé s důmyslnými mechanismy, jak zesílit světlo, které vyzařují. Po setmění se vydali ven a po celém nádvoří umístili svá světlíčka. Pohled to byl vskutku velkolepý a přál bych Ti vidět, jak v hvězdné noci jsou plápolavě ozářeny větve stromů a obličeje Tvých přátel. Jednotlivá světýlka by ale nemohla soupeřit se strašlivou temnotou Stínu. Proto se rozhodli jít do jedné komnaty a tam dát všechna Světla co nejblíže k sobě a vyslat Světlo do širého světa. Zatímco Světlo takhle hořelo, Tví přátelé se společně se mnou podívali na Píseň o činech Krahujcových a jeho druhů, která se promítala na kouzelné skříňce. Musím říct, že i já jsem byl onou písní, tak jako mnoho ostatních, dojat. Doba ale pokročila a tak jsme již jen potichu zpívali písně, tak jako za starých časů. Hráli jsme takhle jen chvilku, protože i nám se již klížila víčka, tudíž nezbylo než si zazpívat píseň na dobrou noc a jít spát.

V neděli, jsem se společně s našimi cestovateli vydal na cestu k poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého, který se tyčil na pěkném kopečku. Samotný kostel byl obezděn do tvaru hvězdy a i jeho půdorys byl podobný. Správkyně kostela nám o něm řekla mnoho zajímavostí. Před kostelem jsme ještě pořídili hromadnou rychlomalbu, se kterou nám pomohl kolem procházející Němec.

Po příchodu zpět do paláce jsme jen spěšně poobědvali na čerstvém vzduchu a naši poutníci se již museli vydat dolů do města, aby stihli dostavník do svých domov