Na opočenské vlakové nádraží dorazil tým zuřivých reportérů za mírného deštíku okolo osmé hodiny večer. Odtud se vydal na cestu do místní tělocvičny základní školy — našeho dočasného bydliště. Během pochodu jsme mapovali „terén“ a ti méně zkušení členové týmu sbírali cenné rady a informace ze všech zákoutí života kolegů z redakce. Poté následovala sytá večeře, a protože čas kvapil, tak už jen rychlé oficiální představení členů celého týmu a pak dlouhý zasloužený odpočinek.
Po probuzení druhý den ráno byla vydatná snídaně, abychom se mohli z plna pustit do prvního úkolu a to obkreslit své ruce a napsat do nich veškeré zlo, co se v nás skrývá, na velký papír, zřejmě proto, abychom se od něj očistili. Tento arch jsme poté dopravili do parku k vzácnému stromu Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný). Zde se také odehrál šťastný závěr únosu, za kterým možná stojí ruská mafie. A protože se našim dychtivým reportérům podařilo proniknout na místo jako prvním, po bezprostřední záchraně jim oběť umožnila položit několik otázek. (Celý rozhovor si můžete přečíst ve Vopočníku s datem 27. 4. 2008.)
Ihned poté jsme se vydali uprchlé únosce hledat. Abychom měli větší šanci dopadnout pachatele, rozdělil se náš tým na menší skupinky. Ta naše se vydala prozkoumat i nejskrytější zákoutí parku a blízkého okolí. Po náročném, ale bohužel marném pátrání nám přišlo vhod osvěžení zmrzlinou a krátce nato oběd na čerstvém vzduchu na zahrádce základní školy.
Odpolední poklidnou náladu tak trochu ospalého městečka vystřídala bouřlivá atmosféra turnaje v házené. Domácí hráči hostili šest týmu z okolí. Zápasy byly napínavé — všichni statečně bojovali, co jim síly stačily. I přes silnou konkurenci domácí uhájili prvenství nepatrným náskokem před Rovným. Dalšími účastníky byli zástupci Vamberka, Pohoří, Bažin, Dobrušky a Kostelce. Nadšencům hra s míčem vydržela až do večeře, ostatní se většinou bavili sdílením svých zkušeností se zážitky ostatních, či pilně pracovali na vytvoření svého příspěvku do Vopočníku, neboť uzávěrka se rychle blížila.
Tóny kytary zpříjemnily večer všem reportérům, kteří se nadšeně přidali ke zpěvu osoby, která dala redaktorům typ na možnost zajímavého novinářského úlovku a vůbec smysl této mise.
I v neděli jsme se probudili do krásného slunečného dne. Proto jsme se po snídani a velmi rychlém sbalení věcí vydali na procházku po okolí. Hned poté jsme zamířili na slibovanou prohlídku místního zámku. Jak jsme se mohli sami přesvědčit, zdejší obyvatelé jsou právem hrdí na renesanční zámek, který je dominantou města. Kdyby nás netlačil hlad a čas, možná bychom na zámku byli mnohem déle.
Tak to je jen malá ukázka z naší mise po Opočně. Kdo by si chtěl přečíst více postřehů zuřivých reportérů, ať nahlédne do Vopočníku…
–Martina Burdová–
V Opočně jsme byli o víkendu 25.–27. 4. 2008. Můžete si z víkendovky prohlédnout fotky:
- od Blanky Švehlové
- od Lucky Matuškové
- od Markéty Petrové
- od Mirky Sejtkové
- od Patrika Plačka