V pátek odpoledne jsem se všichni sešli na hlavním nádraží v Praze. Pracovníci Českých drah se tentokrát překonali a chovali se k nám slušně a s ochotou pomoci.
Za dvě a půl hodiny cesty vlakem jsme dorazili na vlakové nádraží v Českých Budějovicích. Batohy nám odvezlo auto, co nepobralo, museli jsme odnosit na zádech. Cestou k biskupskému gymnáziu, kde byl náš budoucí příbytek, jsme potkali v centru města hvězdu neznámého jména, jež právě spadla z nebe. Přiznala se, že to bylo kvůli její pýše. Prosila nás o pomoc, aby se mohla vrátit na nebe. Svěřila nám, že k tomu, aby se mohla vrátit, jsou potřeba tři věci – uhádnout ze kterého souhvězdí pochází, její jméno a připravit pro ni večerní obřad.
Večer jsme se seznamovali s novými tvářemi – Terkou, Ivkou, Honzou a Jančou. Spát jsem šli plni myšlenek, jak úkoly pro hvězdu splnit.
Vzbudila nás známá písnička. Tedy – pro upřesnění – ne všechny, někoho museli budit osobně. Uvítalo nás zářící sluníčko do nového dne. Ven se mnozí vypravili bez čepic, rukavic a bund.
Navštívili jsme místní planetárium. Paní průvodkyně nám připravila výbornou přednášku o planetách, naší hvězdné soustavě a naučila nás poznávat souhvězdí na obloze.
Po návštěvě planetária jsme po parku u soutoku Malše a Vltavy hledali jména hvězd nejhezčího souhvězdí – Orion. Bohužel toto souhvězdí můžeme spatřit jen na zimní obloze, takže, kdybychom ho chtěli ještě naživo zahlédnout, musíme si pospíšit. Jména hvězd jsme nakonec všechny našli a uhádli jsme také jméno naší hvězdné kamarádky – Alnilam.
Odpoledne jsme objevovali krásy města a sladká potěšení v českobudějovických cukrárnách. Po cestě jsme shromažďovali indicie, které by nám mohly posloužit na večerní skládání mantry pro naši hvězdičku.
Večer jsem připravovali hudbu, slova a choreografii na večerní obřad. Rozdělili jsme se do skupin, z nichž každá vymýšlela část. Zbyl nám čas i na ping-pong, kterému někteří zcela podlehli.
V noci jsme se vydali na Piaristické náměstí, kde jsme se opět setkali s hvězdou. Náš obřad se jí moc líbil. Každého z nás obdarovala hvězdnou slzou, abychom na ni měli památku. Přišel si pro ni posel Pana Důležitého a odletěli spolu Hvězdoletem. Nezapomněli jsme jí ještě předat naši žádost o umístění souhvězdí Rozrazil na hvězdné nebe. Slíbila, že se přimluví.
V neděli pršelo. Dopoledne jsme proto strávili uvnitř – malovali jsme hvězdné objekty a vyráběli hvězdné nebe.V brzkém odpoledni jsme se vydali na nádraží. Cesta proběhla v pořádku a v Praze už jsme se vítali s rodiči.
Víkendovka se, myslím, povedla. Děkujeme hlavně Mirce a Blance, ale i všem zúčastněným.
— Veronika H.—
V Budějovicích jsme byli o víkendu 25.–27. 3. 2009. Můžete si prohlédnout