V pátek odpoledne jsme se postupně všichni sešli v Praze na Masarykově nádraží, odkud jsme poté vyrazili směrem k městu Nymburku, kde na nás čekal kaloricky velmi náročný program v podobě výběrového řízení na post degustátora v čokoládovně firmy Jedlík & Cukrátko. Po vybalení věcí ve skautské ubytovně jsme setkali s hlavními představiteli společnosti, jmenovitě s dcerou zakladatele, slečnou Markétou Jedlíkovou, s panem správcem Kubou Smetánkou a s panem vrchním čokosládkem Patrikem Cukrátkem.
Všichni tři nás vřele přivítali a zároveň ocenili náš veliký zájem o tento lukrativní post. Každý z nás se jim představil a řekl jim důvody, proč právě jeho by měli vybrat. Následovala první ochutnávka vybraných druhů čokolády. Poté jsme shlédli dokument o pěstování kakaových bobů, o jejich sklízení, původu čokolády a vynechán nebyl ani samotný technologický postup výroby této sladké pochoutky. Po promítání jsme si důkladně vyčistili zuby a uložili se ke spánku.
V sobotu ráno po snídani, ke které byla podávána i horká čokoláda, nám pan správce a pan čokosládek dávali záludné otázky týkající se čokolády, na které jsme však nakonec vždy dokázali najít odpověď. Tento test jsme pak završili další ochutnávkou čokolád ze sortimentu firmy Jedlík & Cukrátko.
Následovalo seznamování s historií čokolády. Nejprve jsme se dověděli něco o kakaových bobech a jejich prvních pěstitelích, jimiž byli Mayové. Protože je používali jako platidlo, sami jsme si vyzkoušeli, jaké to je, s kakaovými boby obchodovat. Potom jsme se divili, jak nedobrý nápoj čokoláda původně byla – prý vůbec ne sladká, zato s chili a omastkem. O tom, jestli čokoládu považovat spíš za pití, nebo jídlo, jsme svedli dlouhou debatu. A nakonec jsme se dověděli, jaké novinky se objevily při výrobě čokolády v 19. století – jedna z nich byla tabulková čokoláda a my si vyzkoušeli, jaká fuška je poskládat se správně vedle sebe do čokoládových čtverečků, sem tam s oříšky 🙂
Po výborném obědě jsme se vydali na procházku po Nymburku, prohlédli jsme si kostel svatého Jiljí a pokračovali podél Labe k městským historickým hradbám. U hradeb jsme se zastavili a posvačili, jak jinak než čokoládu (každý tu svoji oblíbenou). Když jsme uspokojili naše chuťové pohárky, rozdělili jsme se do skupinek a každá se vydala svou vlastní cestou. Někteří volili procházku okolo vodního příkopu, obklopujícího centrum města, jiní -nenasytní a čokoládychtiví jedinci – šli na horkou čokoládu. Každá skupinka si zároveň na večer pro zástupce firmy připravila reklamu na čokoládu, kterou vybrala jako nejlepší. Po procházce jsme se sešli zpět v místě našeho pobytu a shlédli vydařená a vtipná představení. Jedním z nich byla projížďka vyhlídkovým autobusem po městě, která končila u čokoládovny, kde se nám jednotlivé druhy a příchutě čokolády samy představily. Dalším pak byla moc hezká rýmovaná reklama na čokoládii a poslední byla také rýmovaná a velice povedená reklama na čokoládu Taťána.
Když jsme se navečeřeli, opět nás navštívilo vedení firmy Jedlík & Cukrátko a my absolvovali další kolo ochutnávky čokolád. Pak jsme si povídali a za doprovodu kytary zpívali, než nastal čas jít spát. Každý z nás měl po těchto dvou dnech opravdu sladké sny.
Po nedělním probuzení a po finální ochutnávce čokolád, jsme se rozdělili do dvojic a následovalo samotné výběrové řízení na post degustátora. Každá dvojice dostala k vyplnění test se záludnými otázkami o čokoládě. Součástí testu byla také praktická degustátorská zkouška: seřadit vzorky čokolády podle obsahu kakaa, což bylo velmi zajímavé. Vyplněné dotazníky jsme odevzdali a čekali na vyhodnocení.
Mezitím proběhlo hlasování , ve kterém soutěžily všechny druhy čokolády, které jsme během víkendu ochutnali. Naší nejoblíbenější se stala mléčná s mátovou příchutí.
A to už nastala ona dlouho očekávaná chvíle, a to vyhlášení výsledků souboje o post degustátora. Všemi kritérii i zkouškami jsme úspěšně prošli úplně všichni a tudíž jsme se všichni stali hrdými zaměstnanci firmy Jedlík & Cukrátko. Jako potvrzení pracovního poměru jsme dostali diplom.
Po obědě jsme si už jen sbalili všechny věci, dojedli poslední čokolády (čímž jsme udělali sladkou tečku za celým víkendem) a vydali se na nádraží, odkud nás vlak odvezl zpět do Prahy, kde jsme se rozloučili a rozešli se do svých domovů.
Za přípravu a průběh víkendovky patří velký dík Markétě, Kubovi, Patrikovi a všem ostatním, kteří se na ní podíleli. Těšíme se na příště
—Tomáš Brychta—
Z víkendovky si můžete prohlédnout