– „Tak vy říkáte, že jste potkali ducha? Skutečného, opravdického ducha, který chodí, mluví a přitom je to vážně duch?“
– „To se ví, že ano! A víte kde? Na vánoční víkendovce v Kunraticích! Tam jsme potkali ducha, který se jmenoval Duch Vánoc, přišel k nám v pátek večer, posadil se s námi do kroužku a ptal se nás na různé věci.“

– „A na co třeba?“
– „No třeba jak slavíme u nás doma Vánoce, jaké máme vánoční zvyky a tak. A potom taky řekl, že si rozdáme dárky, co jsme na víkendovou přivezli. Ale přiběhl tam ještě takový jeden zlý duch, celý černý, a ten je chtěl všechny ukrást.“
– „A co jste s ním udělali?“
– „Vyhodili jsme ho pryč. A dárky jsme si rozdali my sami, pak jsme hráli koledy, zpívali, tancovali a nakonec jsme šli spát.“
– „A co druhý den, když jste se vyspali?“
– „Druhý den jsme hráli divadlo. To byla legrace! Hráli jsme hry o Marii, Josefovi a Ježíškovi.“
– „O tom, jak se narodil v Betlémě?“
– „Nejen o tom. Také o tom, jak se Josef s Marií zasnoubili, jak se Marie dozvěděla o Ježíškovi od archanděla Gabriela, jak přišli tři králové a jak šli Josef s Marií do Egypta. Měli jsme přitom na sobě divadelní kostýmy a moc se nám to povedlo.“

– „A co jste ještě dělali?“
– „Odpoledne jsme měli tvořivé dílny. To znamená, že jsme vyráběli různé věci. Vystřihovali jsme figurky do Betléma, které jsme polepovali barevnými látkami a potom jsme také malovali speciálními barvami na skleničky, protože jsme z nich dělali svítilničky.“
– „K čemu svítilničky?“
– „Oni totiž přišli tři králové, přinesli nám světlo a řekli, že je to světlo radosti, lásky a pokoje a že ho máme roznést všem lidem. A tak jsme vzali svítilničky, oblékli jsme se, šli jsme do ulic a to světlo jsme lidem rozdávali.“

– „Byli ty lidi rádi?“
– „Byli, většinou se na nás usmívali a světlo si brali. A tři králové byli taky rádi, přišli nám poděkovat a dali nám dárek.“
– „Jaký dárek?“
– „Takovou barvu ve skleničce. Tu barvu si potom vzal Duch Vánoc a vzal si ještě velkou skleněnou nádobu s vodou, my jsme zhasli a jenom ta nádoba svítila. Duch Vánoc do ní po kapkách kapal tu barvu a ono to dělalo takové zvláštní obrazce a my jsme se na to dívali a říkali jsme, co nám to připomíná.“
– „To já znám spíš, že se lije olovo.“
– „To jsme taky lili, ale až druhý den. A ještě jiné vánoční zvyky jsme dělali. Lodičky se svíčkou, co plavou na vodě a taky jsme krájeli jablka, jestli v nich budeme mít hvězdičku.“