Co se to děje? Všude plno skřetů! Odvezli nás do skřetího doupěte! Ve Středozemi vládne Temnota, přisluhovači Saurona nás zavřeli do podzemí a sebrali nám všechno jídlo! K večeři jsme dostali suchý chléb. Moc jich není, ale působí hrozivě…
V sobotu jsme zjistili, proč nás odvedli. Chtějí získat palantír, který u sebe naposledy měl Gandalf. Kdo ví, co se s ním stalo. Ale Sauron prý má nějaké informace a my jsme tu od toho, abychom palantír našli. Ráno nás donutili nastoupit před budovu, máchali okolo svými meči a hadry, které měli místo oblečení, za nimi vlály. Nejdřív jen tak cosi pokřikovali a pak nás rozdělili do několika skupinek. Každou skupinku měl na starosti jeden skřet, asi abychom neutekli nebo nezatajovali zjištěné informace. Skřeti u sebe měli nějaké papírky, kde bylo napsáno to, co už věděli. Ale zdá se, že jejich inteligence nestačila na najití palantíru, takže jsme jim pomáhali zjišťovat odpovědi na různé otázky. Dost jsme se u toho nadřeli. Celé dopoledne nás tahali po všech čertech, pořád sem a tam, tam a sem… Dokonce jsme se navzájem často potkávali, ale nebyl nám dovolen bližší kontakt. Naše skupinka si zpříjemnila den louskáním ořechů a sbíráním kaštanů. To bylo krásné – dostali jsme se do opuštěné zahrady u kostelíka, plno barev, kaštanů, výhled. Jenže pak jsme museli jít ještě pro poslední indicii. Tou byla část mapy. Skřeti nás pak zahnali do doupěte a sami se někam vypařili. Asi zkoumali, co jsme našli a řešili, co s tím. Na chvíli jsme si od nich tedy oddechli. Ale po obědě se vrátili a nutili nás složit mapu dohromady. Jak kdyby to nemohli udělat oni… Na mapě bylo vyznačeno místo, kde se nachází palantír. Zajímalo by mě, kdo ho tam dal a proč k němu udělal mapu! Skřeti nás zase vyhnali, tentokrát jsme šli hromadně, a šel se hledat palantír. Zkoušeli jsme je samozřejmě co nejvíc provokovat a znepříjemňovat jim cestu. Utíkali jsme, snažili se je přemoct a dokonce jsme si domluvili tajné heslo pro případ, že bychom palantír našli. Skřeti byli z našeho chování dost nervózní, ale dobře jim tak. Na nás nemají. Nakonec skřeti ani nehledali, jen na nás pokřikovali a uráželi naše hledačské schopnosti. Asi se pak hodně divili, když jsme se jim vzepřeli a najednou jsme všichni začali odcházet a říkali jsme, jak nás bolí noha. To bylo to naše tajné znamení, ale oni to prostě vůbec nepochopili! Dva z nás zůstali s Vojtou vzadu a skřety společně zadrželi na dost dlouho, abychom měli dostatečný předstih. Raději nechci vědět, co museli podstoupit (mám na mysli naše kamarády, ne skřety, samozřejmě).Po takovém výkonu jsme se rozhodli, že si zasloužíme odpočinek, tak jsme se zastavili na hřišti. Jenže skřeti asi přece jen nebyli tak neschopní, doběhli nás, nenápadně se k nám vetřeli a palantír, ač důmyslně schovaný u Barči na vozíku, našli a ukradli. I to jsme jim však překazili! Pavel je přelstil a palantír schoval. Mysleli jsme, že už to bude jejich konec, ale neee. Po večeři jsme zjistili, že palantír opět chybí!
Je jasné, že to bylo dílo skřetů, a proto nechápu, proč se všichni podezřívavě dívali na mě. Dokonce mě nařkli, že ho mám já a že vím, kde je. Taková nedůvěra ve skupině! Skoro až šikana. Tohle Temnota způsobuje – paranoiu, strach, nedůvěru, pochyby, rozvrat.
Nakonec se palantír našel, ani nevím kde, protože jsem u toho nebyl. Ale pořád se na mě všichni koukali divně! Hrůza! Nakonec ho uschoval Legolas, protože mu všichni věřili.
Myslím, že Temnota opět prohrála a osud Středozemě dopadl dobře. Naštěstí. I když to už nikdy nebude, jak bývalo.
Obrázkovou dokumentaci této velkolepé akce si můžete prohlédnout ZDE.
Smělmír Brandorád