Spousta více či méně obvyklých meteorologických jevů byla pozvána na slavnost u příležitosti předání bdění nad přírodou mezi Zimou a Jarem. A tak jsme se v pátek večer vypravili do Kutné Hory, kde se pro tuto chvíli Palác počasí nacházel. Na místním hlavním nádraží jsme se přivítali s přespolními. Když jsme se chtěli prohnat podchodem na nástupiště, odkud vyráží vláček do srdce města, ukázalo se, že České dráhy jej posílají za námi. Brzy jsme se ocitli na správném nádraží a vyrazili jsme do kopce. Cestou jsme potkali několik zajímavých starodávných staveb. Na pozdrav nás u Paláce počasí radostně uvítal vycházející Měsíc oděný do slavnostní oranžové.
Rychle jsme si vybalili a navečeřeli se. Pak jsme se ztišili a posadili do kruhu. V paláci nás přivítala Zima ve všech odstínech bílé. Potom se představil každý z nás. Na slavnost dorazila Bouřka, oblaka různých barev, měsíc mnoha tváří, Vichr, Liják, Déšť, Přeháňka, Duha, Slunce, Letní večer, Jinovatka, Skleníkový efekt a další. Mohli se tedy seznámit i jevy, které se v přírodě nepotkávají. Navzájem jsme si vyprávěli, jaké to je, potkat se, a možná s nabytými znalostmi některá z počasí budou příště mírnější či naopak se ukáží častěji. Poprvé jsme se setkali s Adámkem, Jitkou a Pavlem. Sotva jsme zazpívali pár písniček a už byl čas jít spát.
Druhý den nás čekala náročná hra, v které bylo třeba zodpovědět řadu poučných otázek a především projít nástrahami předjarního počasí. Neustálé mrholení a mlha se staly ledaskomu málem osudným a nebýt silného větru v zádech, někteří by cíle nedošli. Po obědě jsme si vyrazili prohlédnout spleť městských uliček a náměstíček za denního světla.
V zahradě Paláce počasí na nás čekal další obtížný úkol: určit prvního jarního motýla. Zatímco všechny ostatní druhy ještě spaly zimním spánkem, pročež se zahrada podobala atlasu, první jarní motýl už byl pryč. A že tu přezimovaly samé vzácné druhy, kupříkladu dlaždič sprostý, hranatec klikatý, zahradníček prdelkový, bosatec nohatý a perníček pardubický. Naštěstí jsme získali kusé badatelské zprávy o znacích, v kterých se náš motýl podobal jiným druhům, a tak jsme si jej mohli alespoň nakreslit. Náš motýl je opravdu moc krásný. Těšíme se, až ho zahlédneme poletovat. Zda-li asi hraje všemi barvami duhy, maskuje se za krokusy, sněženky a bledule anebo snad bude housátkově žlutý?
Večer jsme se připravili na slavnost. Upravili jsme si kostýmy, namalovali si tváře, naladili hlasy a našla se chvilka i na zápas v ping pongu. Sešeřilo se a slavnost začala. Nejprve nám Zima vyprávěla o střídání ročních dob a jak je důležité i pro roční období si dobře odpočinout a načerpat síly, aby byla tak krásná a různá, jak je známe. Pak nás požádala, abychom probudili Jaro. Nejprve jsme si nemohli vybavit žádnou milou písničku, která by jaro vzbudila, protože myšlenky se nám vytryskly napřed a potulovaly se už létem. Pak se naštěstí zklidnily a povedlo se nám najít tu správně milou, aby se Jaru chtělo vstávat. Jak bylo rozespalé, nebylo si úplně jisté tím, nač všechno by nemělo zapomenout. A tak jsme mu pomohli: tát, pučet, kvést a vonět, pršet, vyvést mláďátka, prodlužovat dny, zahřát
sluníčko, aby se mravenci, brouci, včely a ostatní hmyz mohli hýbat. Třikrát hurá Jaru a třikrát díky Zimě! Slavili a zpívali jsme dlouho do noci.
A byl tu první jarní den! A Jaro nás ráno také tuze mile přivítalo. Abychom nezapomněli, s jakou silou ožívá příroda, a nezaváhali, až budeme unavení, rozhodli jsme si vybrat své osobní přání nebo předsevzetí a zapečetěné ho svěřit rašícímu stromu. Požádali jsme vzrostlý buk, který se nám všem zalíbil, aby lístky opatroval a podělil se s námi o svou sílu.
Poté jsme šli navštívit chrám Svaté Barbory, kde jsme našli i výjevy ze života horníků. Horníci dříve těžili v okolních horách stříbro. Na shromážděné poutníky tu shlíží sochy čtyř ctností: Spravedlnost, Mírnost, Opatrnost a Statečnost. A zatímco v hlubokých dolech je prý teplo, v chrámu byla docela zima, a tak jsme si pospíšili ven, kde nám Pavel ukázal skvělou zahřívací hru, která se jmenuje pružinky.
Najednou už byl čas posilnit se, popřát Zimě vydatný odpočinek, ať má dost síly a na přesrok je zas všude krásně bílo, a vydat se za bujarého zpěvu (díky Aničko!) domů.
Děkujeme Větru, přehánivé Přeháňce a Duze za luxusní víkendovku
—zapsala Ivka—
V Kutné Hoře jsme byli o víkendu 9.–11. 3. 2012. Můžete si prohlédnout