Náš příběh začal jednoho únorového dne, kdy nás zaujal jeden vcelku nevýrazný leč tajemný ústřižek z novin. Článek byl záměrně cenzurován, a tak jsme se dozvěděli jen, že v Jihlavě došlo k závažné krádeži s celonárodním dopadem, s jejímž objasněním si policie neví rady. Zdálo se, že byl ukraden předmět natolik vzácný, že bylo třeba tajit samu jeho existenci před širokou veřejností. Rozhodli jsme se policii v její beznadějné situaci pomoci.
A tak jsme se v pátek 11. března sešli na Hlavním nádraží v Praze, odkud jsme se pod vedením majora Tomana vydali do Jihlavy. Zkušení borci z mordparty na „čtyřce“ výzvu též nepřehlédli, a tak nás ostatní spoluobčany a své nové kolegy během cesty učili, jak být nenápadní. Z jihlavského nádraží, kde nás uvítala kadetka Lenka, jsme pokračovali městskou dopravou, abychom nevzbudili podezření, že se něco významného děje. Pro maximální utajení celé operace jsme pak byli ubytováni v tělocvičně místní křesťanské základní školy.
Posíleni večeří jsme se hned týž večer pustili do vyšetřování. Nejprve jsme prozkoumali záznamy z průmyslových kamer a pak shlédli sérii obezřetných reportáží věnovaných případu. Vydedukovali jsme, že se jedná o velmi vzácného puntíkatého křečka, který má tři zuby, vylučuje zlaté bobky a jehož zcizení zasáhlo také naši hlavu státu! Major Toman a Lenka byli úplně oněmělí naší bystrostí i pohotovostí v našem uvažování, kterou jsme projevili.
Naším dalším krokem bude ohledat místo činu. Rozhodli jsme se proto uložit se, po pár písničkách na dobrou noc, k vydatnému spánku a připravit se tak k návštěvě zoologické zahrady.
Je sobota časně ráno a my míříme ohledat místo činu. Při vstupu do zoo potkáváme milou veverku, která nám sice nechce nic prozradit, ale moc jí to nejde. Zřejmě nebyla svědkem krádeže, ale ví, kdo ví, a kde jej potkat. Bude trvat pár hodin, než budeme mít příležitost promluvit si s tygrem. A tak se zatím, hlavně nenápadně, abychom nevzbudili paniku mezi místními, rozptylujeme po vskutku zajímavém okolí. Žijí tu tuleni, opice, medvědi, spousta kočkovitých šelem, ptáků i antilop a další roztodivná zvířátka.
Tygr působil velmi nebezpečně a veverka nám dobře poradila počkat si, až tudy půjde po obědě. Přesto bylo radno dávat si pozor, kde právě jsou jeho ostré drápy. Zavedl nás přímo na místo činu a ukázal nám podezřelé předměty, které tam sám našel. V nich jsme poznali jízdenku, účtenku za knihu o chovu křečků a kapesník potřísněný krví. Pustili jsme se do důkladného ohledání a nalézáme ještě otisky hlavy ukradeného a člověčího prstu, které major Toman a kadetka Lenka sejmuli profesionálním vybavením.
Nalezené důkazy je třeba přemístit na naši základnu, kde jedině lze ve specializovaných laboratořích pod vedením odborníků provést jejich identifikaci. Pro vzdálení se z místa činu volíme maskování v podobě dovádění v dětském koutku.
Po rychlém obědě se nám představují jednotliví odborníci a my se směle vrháme do práce. Laboratoř otisků prstů vede sám major Toman, kadetka Lenka má na starosti odlévání sádrových odlitků, mladá a nadějná frekventantka Jana Veselá pak odhaluje tajné písmo a nakonec doktor Čeněk provádí důkazy krve na potřísněném kapesníku. Všichni se se zájmem a zanícením učí tyto moderní policejní postupy, naše píle pak vede k zisku indícií, které nám přiblíží osobu možného pachatele.
Večer se pak scházíme, abychom shrnuli všechna odhalená fakta. Hlavní podezřelý je muž nad 40 let s vousy, jmenuje se Jožin Kurník a je bezdomovec. Snažil se naučit, jak o křečka pečovat, takže ten je pravděpodobně naživu a s ním. Pan Kurník se pohybuje v okolí autobusové zastávky nám. Svobody a také má něco za lubem v cestovní
kanceláři Veronica anebo Standa.
Na základě zjištěného jsme si stanovili plán zítřejšího postupu. Nejprve provedeme šetření na zmíněných lokalitách, tj. na náměstí Svobody, u cestovky Veronica a v knihkupectví Otava, kde byla koupena chovatelská příručka. Aby zásah probíhal co nejbezpečněji, vybral si pro případ nenadálého střetu k sobě major Toman ještě parťáka, zkušeného úderníka Toma Kalendu. Po dobře odvedené práci jsme se bavili zpěvem i tancem a nakonec jsme šli spát, abychom byli ráno čilí.
Neděle probíhala podle vytyčeného plánu. Nejprve jsme ohledali zastávku nám. Svobody, kde jsme našli ponožky, nejspíše pachatelovy. Pak jsme šli okolo knihkupectví, kde se, jak se dalo čekat, nic nedělo. U dveří cestovky Veronica (Standa) se předvedli kolegové z
mordparty, kteří pomocí naslouchacího zařízení zjistili, že jsme na správné stopě! Ve chvíli, kdy jsme se radili, co dál, se v ulici objevil podezřelý! Major Toman s Kalenďákem se okamžitě vrhli do akce a začali jej pronásledovat. My jsme mezitím zachránili křečka, kterého při útěku odhodil.
Po návratu na základnu jsme obdrželi telegram, že pachatel byl zatčen! Poté posádka provedla zhodnocení případu a zapojení nás, civilistů. Plán policie s výzvou spoluobčanům vyšel, případ byl objasněn. Následovalo poděkování za zdárné rozlousknutí případu a slavnostní ceremoniál s vyznamenáváním všech účastníků. Celý tým tak mohl opustit
Jihlavu a vydat se vlakem zpátky domů pátrat po dalších dobrodružstvích.
Ahoj příště!
zapsala Ivka s Martinem
V Jihlavě jsme strávili víkend 11.–13. 3. 2011. Můžete si prohlédnout