Aby to nebylo moc náročné, vyrážíme tentokrát až v sobotu ráno, žlutý vláček nás svou obvyklou pomalou rychlostí odveze do Kamenného Přívozu, dále už musíme pěšky. A to až do části Kamenice zvané Skuheř, kde stojí jedna malá škola, která nám na jednu noc přislíbila svou pohostinnost.

Nejdřív si ale chceme užít samotné putování: do kopce, rovně, doleva, doprava…najednou to vypadá, že jsme se ztratili, jelikož ten, kdo to celé vymyslel, každému ukazuje mapu a chce vědět, kde vlastně jsme…některé odpovědi se shodují, odměna za správné tipy není, ale aspoň můžeme pokračovat dál, na Panskou skálu, cíl výletu. Na tomto skvělém místě (výhled, skalka, les všude okolo) si dopřáváme oběd a pak se vydáváme schovávat a hledat poklad, nevím, co bylo těžší, ale nakonec bylo pátrání úspěšné a žádný poklad v lese nezůstal..

Čas se krátí a my pokračujeme, teď už spíš z kopce, ke škole a přilehlé zahradě s tee-pee, postavit tři další a mohli bychom tu tábořit…Večerní program sestává z opékání špekáčků u ohně, poté zpěvu s kytarou, poté přesunu dovnitř a uložení se ke spánku, ráno brzy vstáváme.

Posilněni miskou ovesné kaše opouštíme školu a vyrážíme zase na putování, tentokrát až do Týnce nad Sázavou, opět přes hluboké lesy a dokonce také přes Panskou skálu, kde je to stejně hezké jako včera, takže snad nikomu nevadí, že už jsme tu všichni jednou byli. Ze skály je to hodně z kopce, udržujeme svižné tempo a pomalu se přestáváme bát, že vlak odjede bez nás. Nakonec jsme v Týnci tak brzo, že stíháme ještě závěrečné studené občerstvení, a pak už je tu modrý vláček, který nás za hodinu a něco dopraví zpět doprostřed velkoměsta.

Naty

P. S. Prohlédnout si taky můžete pár fotek od Báry a Tomáše.

A díky Tomášovi, že pro nás víkendovku připravil a spřátelené ZŠ Devětsil za možnost přespat v budově školy.