Zhruba dvacítka nás odpověděla na inzerát podaný zřízencem Národního muzea v Praze, panem Ferdou s tečkovaným šátkem, který je zároveň příležitostným osobním asistentem slavného dobrodruha a archeologa Indiána Jonese, pro přátele Indyho. Teď hledal ostrovtipné nebojsy na svoji výpravu ku získání mytické Mytikaské desky.

Náš základní tábor se nacházel v luxusním sídle někdejších sedmihorských lázní nedaleko osady zvané Turnov. Indiána jel celou cestu tam, zřejmě že cvičných důvodů, na střeše vlaku, takže jsme se všichni pohromadě setkali až v hotelu. Po úvodním seznámení se s každým a jedním členem nám Indy představil své tři dosavadní archelogické úlovky, týkající se našeho tématu. Společnými silami jsme rozluštili zaklíčovaná sdělení o tom, že „cestu moudrým ukáže poutník z pramene“, slovo Prométheus a na obrázku Pes se třemi hlavami, bájný Kerberos, strážce podsvětní říše. Pochopili jsme, že naše další kroky budou směřovat do starobájného Řecka.

Nazítří jsme brzy zrána vyrazili na cestu, nalezli jsme zmiňovaný pramen s vedle něj sedícím nehybným poutníkem. Po správném zodpovězení hádanek plynoucích z jeho nehybných úst nás obdaroval Živou vodou, sladkými penízky pro převozníka v podsvětí, ukázal nám další cestu, na které poradil vyzvednout ochranný blyštivý štít k přemožení Medúsy, potopený v nedalekém jezírku.

Rázem jsme se ocitli u vstupu do podsvětní říše, v úzké soutěsce mezi dvěma skalami, a tu nám převozník sdělil, že podsvětím mohou projít pouze mrtví a ledaže bychom jednoho z nás obětovali za celek. I když se jakýsi dobrovolník našel, nakonec toto řešení bylo většinou odmítnuto a přišli jsme s jinačím řešením. Když každý z nás dá ze sebe kousek něčeho mrtvého, tím bychom vytvořili zástupnou obětinu, jako vstupenku do říše. Každý věnoval jeden svůj vlas či chlup a převozník přemožen naším vtipem nás naložil na svůj prám a vezl temnou chodbou, kde nebylo vidět ani na krok či otočení kolečka u vozíku. Jen jsme slyšeli děsivé vytí trojhlavého psa Kerbera kolem nás.

Po vystoupení na břehu nás ihned uvítalo zlověssstné sssyčení bájné Medússsy, jejíž pohled přemění smrtelníky v nehybný kámen. Pomocí zrdcadlového štítu, jsme se mohli doplazit až k ní a pak jí ho nastavit před její tvář a vlastní zrak ji tak učinil nehybnou. Živou vodou jsme pak oživili ty z nás, na které její zkameňující zrak předtím padl.

Nakonec se i naše srdce obměkčila a z bezpečné vzdálenosti jsme Medúsu opět probrali k životů. Cílem nás, vědců, bylo přeci objevit desku z hory Mytikas, nikoli za sebou nechávat mrtvoly. A tu jsme již byli na konci podsvětní cesty. Byl nejvyšší čas na oběd. Učinili jsme tak mezi skalami, na náhorní plošině hrádku Valdštejna, kde jsme i poté objevili zapomenutý odkaz Prométhea, krabičku, co obsahuje oheň.

Dále nás cesta přes mnohé dechberoucí vyhlídky dovedla až k věštkyni Ta nás nasměrovala k pohoří Olympos, a připomněla, že deska se nikdy nemůže beztrestně získat krádeží, ale že musí být vydaná po dobrém a zároveň nás podnítila k tomu, abychom se lépe poznali s našimi kolegy a dozvěděli se více o tom, co nám přináší v životě radost.

Na horu Mytikas jsme se tedy měli vypravit tak, aby si toho vládce bohů, Zeus ani nevšiml. To nám ještě po cestě potvrdila v jednom překrásném hájí krásná Artemis, která tam s rozkošným Amorkem opatrovala Diova stáda.

Stoupáme až nad oblaka, když tu se začíná ozývat hra na starodávnou pastýřskou píšťalu. Na prostranství mezi mramorovými paláci stojí muž v bílé suknici s přehozem že lví kůže. Otočí se k nám, odkládá píšťalu a my stojíme tváří v tvář bájnému silákovi Héraklovi. Kdyby chtěl, tak nás může rozmetat jedním mávnutím svého obrovského kyje, který má přes rameno a jenž mu pomohl již v nemálo bojích. Nicméně polobožský silák se zdá být potěšen návštěvou smrtelníků, zřejmě ho rozptylujeme z jeho dlouhé chvíle věčného nicnedělání tady na Olympu.

Velice přátelsky se nás vyptává na nejnovější hrdinské činy dole na Zemí a s velikou chutí polyká sladké perníčky, ty které jsme dostali od dobrotivého mlčelivého poutníka u pramene. Když se ho ptáme na desku že zdejší hory, Mytikas, tak si po mlsavé chvíli vzpomíná, že jedna deska, s nečitelnými znaky, se tu někde pod posvátnými stromy opravdu valí. Nabízí nám ji jako poděkování za tu skvělou krmi ze světa smrtelníků a my mu necháváme výměnou celou naši zásobu dukátů. Naplňuje se tedy proroctví, že deska nesmí být ukradená smrtelníky, avšak stejně na to mocný Zeus nesmí přijít.

Hérakles nám ještě ve svém paláci nabídl božskou krmi, které říkal Langosus, a která, jak se domnívám, udržuje jeho tělo stále statné.  A již musíme opouštět božskou kuchyni paláce postaveného na Hrubé skále a po obdarování od místního božského brusiče kamenů, který nás nechal vyzkoušet své řemeslo, upalujeme Myší dírou, strmou a uzoučkou soutěskou pryč. Opouštíme Olymp a bájné Řecko. Právě včas, neboť si Zeus zrovna všiml, že mu jedna z desek chybí a začíná strašlivě zuřit. Cestou do základního tábora se ještě účastníme právě probíhajících vykopávek v saharské poušti, kde objevujeme 14 dalších destiček s obrázky a nesrozumitelnými znaky.

S radostí a vděkem přijímáme večeři, kterou nám na ohni připravil místní kuchař Iohannes a tradiční hudbu představilo duo Martinus a Barusina. Posilnění vydatným spánkem a snídani, chutě jsme se všichni sešli venku na slunné terase našeho hotelu. Shromáždili jsme sbírku artefaktů ze včerejšího velmi plodného dne. Ihned nás zaujala podobnost znaku na saharských deskách a té z domova Diova. My, jazykovědně založení badatelé jsme se pustili do luštění prastarého písma, umělecká část pak restaurovala nalezené památky. Po náročné práci nám bájná deska odhalila svoje tajemství.

Uvedené suroviny a přísady byly naštěstí všechny k dosažení v blízkém okolí našeho tábora. Ne nadarmo ho Indyho skvělý asistent Ferda pro nás vybral. Vše jsme podle návodu připravili. Chuť výsledného nápoje však již slovy nelze popsat. jakoby se v něm všechny protiklady spojovaly, slanost se sladkostí, palčivost s jemností, hořkost s kyselostí. Naprostá vyváženost. A zrovna tak působil i na naše znavená těla a v duších nás pohladil.

Tehdy jsem pochopil, že pravý nektar pro tělo i duši vzniká nikoli z potlačení protikladných sil, ale jejich umným přijetím a vyvážením. Přeji nám všem, kteří jsem se výpravy zúčastnili, i Vám, kteří čtete tyto řádky, ať s radostí a moudrostí pijete z Nektaru Života.

PS. Indiána Jones byl s práci našeho českého týmu Rozrazil navýsost spokojen. Ocenil naše nadšení pro věc, obětavost a skvělou spolupráci všech zúčastněných i fyzickou sílu nosičů, jakož i důvtip nás všech.

PPS. všechny archeologické nálezy byly odevzdány asistentem Ferdou do pražského Národního muzea. Mají neocenitelnou vědeckou hodnotu a významné přispěly k osvětlení reálií z bájeslovné doby starého Řecka, jakož i neznámého jazyka a písma daných oblastí.

Tento zápis vyhotovil asistent Hobitus na žádost asistenta Ferdy pro archív NM a klubu dobrodruhů Rozrazil.

Německo, dne 27. 5. léta páně 2015