V pátek odpoledne se i přes prudké silniční zácpy sjelo do zájezdního hostince 18 detektivů, kteří sem byli z jim neznámých důvodů pozváni. Hned při seznamování mohli projevit svou bystrost a zkušenosti tím, že nepředstavovali sebe, nýbrž někoho jiného z přítomných. Poté se dověděli, že byli do Průhonic pozváni hrabětem Karlem, který má pro ně připraven k řešení zapeklitý případ. Aby přesvědčili Karla o své vysoké profesionalitě, připravili detektivové ve dvou skupinách simulace řešení jiných zapeklitých případů.
Po večeři pak hrabě skutečně přišel — přímo ze zámecké zahrady. Hned na úvod dal detektivům několik zapeklitých hádanek. Otázka „co to mám v kapse?“ jak známo není uznávána jako hádanka, Karel však doplnil otázku důmyslnými nápovědami a bystrost detektivů nakonec odpovědi nalezla. Po shlédnutí obou představení pak Karel detektivům prozradil důvod jejich příjezdu: toho dne byly jeho 21. narozeniny, den vstoupení do plnoletosti, a že už dlouho nemůže najít závěť po tatínkovi a že by v té závěti mohlo stát, že má dostat dědictvím průhonický zámek, ale že to nikdo jistě neví. Pan notář totiž závěť ztratil, a soudě podle jeho záliby v pití se to mohlo stát nejpravděpodobněji v hostinci… Detektiv Vojta závěť překvapivě rychle našel pod hospodskou lavicí. Karel s velkým napětím, které přecházelo v radost i smutek, vyslechl obsah závěti. Stálo v ní, že sice zdědí zámek, že si však zároven musí vzít za ženu jistou Kunhutu, pokud bude vůlí svou vládnout a nebude mu v tom bránit nepřekonatelná překážka (třeba již dříve uzavřený snatek). Karel prozradil detektivům, že jeho srdce patří jiné. Obdržel pak narozeninový dort s hořícími svíčkami, které potmě v místnosti sfoukl.
Vzápětí se z chodby ozvaly výstřely a výkřik. Když pak detektivové konečně rozsvítili, nebyl Karel ani v lokále, ani na chodbě, vchodové dveře však byly pootevřené. Ti nejodvážnější ho vyběhli hledat ven, ale marně. Brzy na to se dostavil místní policista se značně arogantním vystupováním vůči detektivům, které označil za „amatéry“. Provedl výslech a poté prohlásil, že do rána případ vyřeší
Druhý den v poledne, když byli detektivové po snídani, se policista vrátil o poznání pokornější, protože se mu nepodařilo vypátrat nic. Požádal dektivy o pomoc a řekl jim o osobách, které by bylo záhodno vyslechnout, a odešel spát.
Jako první detektivové vyslechli detektivové zámeckou služebnou Klokotkovou. Prozradila mnoho pikantních informací o členech hraběcí rodiny, mimo jiné to, že Karel už se dlouho stýká s dívkou ne zrovna z nejvyssich kruhu, ale nechtěla prozradit víc. Její chování bylo roztržité až nervní, zejména když se během jejího výslechu našel anonymní dopis žádající za Karla výkupné, které měli detektivové doručit k rybníku Labešce.
Detektivové se pak vydali do kvetoucího zámeckého parku, kde vyslýchali poněkud zmateného zahradníka, obědvali, sledovali čichovou stopu a nakonec získali indicii — část jakéhosi obrázku. Potkali potom záhadného člověka, který byl tak plachý, že k němu detektivové mohli chodit jen ve dvojicích, a ten každé dvojici prozradil část popisu jisté osoby, které po odhalení, o koho se jedná, detektivové zatelefonovali, aby se dověděli, kde hledat další indicii. Tato moudrá žena jim skutečně poradila — detektivové přešli důležitou stopu ve vykotlaném stromě pod kamenem.
Stále však nebylo jasné, co indicie ukazují. A tak detektivové vyslechli ještě pana správce – (podezřelý byl krajně, navíc měl poměr s Karlovou macechou) a Karlova bratra Kamila, z toho však nic kloudného nevypadlo. Další tajemná osoba pak detektivům prozradila, že u rybníka Labeška si všiml velmi podezřelé osoby. Detektivové odhadovali, že by se mohlo jednat o Karlova únosce, a tak se k rybníku blížili velmi obezřetně a ve velkých odstupech. U rybníka pak podezřelou osobu obklíčili a s nasazením vlastních životů lapili. Jednalo se o služebnou Klokotkovou, vyšlo však najevo, že Karla neunesla a chtěla se pouze obohatit — doufala, že dostane výkupné a zmizí…
Pod podmínkou, že půjde s detektivy, pomůže Karla najít a uvaří večeři, jí detektivové slíbili, že ji neohlásí policii. Po výborné večeři se detektivové vydali hledat informace ke kriminálníkům samotným, do čtvrti vyhlášené tím, že tam večer a noc tráví místní podsvětí. Byl to velmi nebezpečný podnik — museli proběhnout nebo se proplížit temnou uličkou, a jakmile je některý z kriminálníků zaslechl, začal po nich střílet. Kdo došel živý na konec uličky, mohl si vzít jednu indicii. Tak se detektivům podařilo sestavit obrázek cirkusu, některé indicie však do obrázku nezapadaly a nedalo se rozeznat, co ukazují
V neděli se tedy detektivové pustili znovu do pátrání v bezprostředním okolí hostince a všímali si podezřelých jevů. Získali další stopy — vypadalo to, že na druhém obrázku je hrabě Karel, ale detektivové si stále nebyli jistí, co má společného s cirkusem. Vyslechli tedy opět služebnou a ta jim nakonec prozradila, že Karel uprchl se svou milou, která byla od cirkusu a Karel se s ní oženil ihned po svém zmizení. Ukázala detektivům pohled, který jí poslali ze svatební cesty v Itálii. Karel, aby nepřišel o zámek, o který se chtěl starat, ani o svou milovanou Kláru, musel svatbu antidatovat o několik hodin, aby se s ní oženil ještě v den, měl narozeniny, ale před tím, než objevil závěť. O této kličce se však nesměl nikdo dovědět. Detektivové se nakonec rozhodli, že Karla neudají, aby netrpěl kvůli chybám jiných. Rozhodování to ale bylo těžké, šlo také o čest detektivů.
Po vynikajícím obědě pak ještě detektivové chvíli spočinuli v zahradě hostince a pak se již svými kočáry nechali odvézt do svých domovů k zaslouženému odpočinku.
V Průhonicích jsme byli o víkendu 11.-13.5.2007. Můžete si prohlédnout fotky: