Ve šmoulím kraji, nedaleko Prahy, stojí na skrytém místě šmoulí vesnice. Je velmi těžké ji objevit, leda, že by vám cestu ukázal samotný šmoula. Málokdo také tuší, že se tu v pátek, v domku šmouly Šprýmaře, konala velká šmoulí párty. To bylo zase jednou veselo! Ostatně jako vždy, když se šmoulové setkají. Nesměl chybět Taťka šmoula, Mrzout, Nešika a Šprýmař, Šmloulinka i Šmoulátko. Hodovali jsme, pili modrou limonádu, pojídali šmoulí muffiny (každý správný šmoula se totiž neobejde bez dezertu!), hráli a zpívali. Spát se šlo až nad ránem.

O to pomalejší bylo sobotní vstávání. Šmoula Šprýmař však do nového dne všechny nabudil rozcvičkou, která vyburcovala i ty nejunavenější šmouly, jak potvrzuje šmoula Ospalek. „Héééj makarony,“ znělo šmoulí vesnicí. Píseň se mimo to stala inspirací pro sobotní oběd. Makarony s italskou omáčkou, to bude mňamka! Nejprve se ale bylo třeba pořádně nasnídat. Posilnili jsme se, jak jinak než modrou, ovesnou kaší. Vypadalo to na klidný den ve vesničce. Co víc si po bujarých oslavách může šmoula přát…

Tu ale přiběhl šmoula Nešika, který měl na starosti nákup. Koho napadlo dát zrovna Nešikovi tak zodpovědný úkol? Jistě v tom měl prsty šmoula Šprýmař! Jak se dalo čekat, Nešika celý nákup cestou někde vytratil. Nezbylo nám, než se vydat hledat ztracené ingredience. Mrzutý z toho nebyl zdaleka jen šmoula Mrzout. Naštěstí v Nešikově tašce zůstal nákupní seznam, věděli jsme tedy aspoň, co hledat.

Jak se ukázalo, nebyl to tak složitý úkol. Netrvalo dlouho a měli jsme všechny přísady zpátky v tašce. Na samý závěr cesty však došlo k dramatickému střetnutí! Narazili jsme na čaroděje Gargamela, který na nás na kraji lesa číhal se svým kocourem Azraelem. Byl to strašidelný okamžik, kdy jsme se navzájem museli povzbuzovat, abychom zůstali odvážní. Každý z nás musel být maximálně ostražitý, aby si ho čaroděj nevšiml a neuškodil nám. Slabší povahy nebyly daleko od zběsilého úprku zpět do Šprýmařovy chaloupky. Vše ale nabralo nečekaný spád. Nejen, že se nám podařilo Gargamela obelstít, ještě k tomu jsme mu ukradli zásobu buřtů. Jaké štěstí! Ráno to vypadalo, že zůstaneme bez oběda, a nejednou máme obědy dva! Šmoulové jsou sice vegetariáni, ale kdo by pohrdl takovým špekáčkem.

Radostní, avšak poněkud vyhládlí, jsme se vypravili k domku Taťky šmouly, který nás přivítal ve své maringotce a dovolil nám, abychom si u něj uvařili oběd. Šmoula Mlsoun odjel na hubnoucí pobyt, Šmoulinka byla i se Šmoulátkem na výletě, zatnuli jsme proto zuby a přichystali si oběd společnými silami. Po odpoledním šlofíku s pohádkou jsme se pomalu vraceli k domku šmouly Šprýmaře. Chvilku jsme poseděli a vstřebávali zážitky uplynulého dne, pak už byl čas rozejít se do svých domečků a těšit se na další společnou akci.

Zapsal šmoula Ospalek

Pátého dubna vyrazil tým odborníků na plzeňskou dinosauří stanici, aby zde započal ojedinělý a vzrušující výzkum! Skupina výzkumníků, zájemců o novinky v oboru i laiků z řad široké veřejnosti byla početná a očekávání velké. Můžeme bez ostychu říci, že šlo o nejočekávanější událost od vydání prvního dílu Jurského parku v roce 1993! (Ani sám velký William Buckland by si býval tuto akci nenechal ujít, kdyby žil…)

Cestou z nádraží jsme se podivovali názvům místních zastávek, neboť Mrakodrap nikdo z nás v Plzni nečekal! Autobus nás dovezl přímo k výzkumné stanici (waldorfské škole Dobromysl), jež se stala naším útočištěm. Po vybalení veškerého vybavení, vědeckých aparátů a biologických vzorků jsme se zahřáli výbornou gulášovou polévkou. (Děkujeme Hedviko!) Bezprostředně poté jsme byli seznámeni s procesem výzkumu – naším úkolem bylo monitorovat líhnutí opravdových dinosauřích vajec! Především velké vejce se stalo středem pozornosti. Rozdělili jsme si hlídky, abychom nezmeškali žádné změny v průběhu noci a natěšení na další bádací den jsme se uložili ke spánku.

Následující den se již od časného rána ve stanici děly podivné věci… obarvený plášť paleontoložky Aničky Strasserové!… posměšně pokreslené identifikační cedulky celého vědeckého týmu!… ve vzduchu byla cítit nějaká levota. A nebyla to ovesná kaše… zřejmě se k něčemu schylovalo, ale nikdo netušil, co bude následovat. Nezbývalo než být ve střehu. I přes prazvláštní ranní události se naše seskupení těšilo na objekty našeho zájmu. Na dinosaury! Vzhůru do Dinoparku!

Kde jinde se vám poštěstí strčit hlavu do dinosauří tlamy bez újmy? Kde jinde spatříte tolik vzácných exemplářů na jednom místě? Pro výpravu našeho ražení to byl ráj. Sytili jsme (téměř) všechny smysly, fotili se a zhlédli i 3D snímek v místním dino-biu. Nechyběl ani tematický oběd – vařená dinosauří vejce a dinosauří tousty se zeleninou. Počasí nám přálo a dokonce jsme přemluvili T-Rexe ke společné fotce.

Abychom okoukli i druhy současné fauny, po dinosauří náloži jsme zamířili do blízké zoo, byla doslova za rohem. Velká část zvířat se před námi schovávala, identifikovali jsme však medvědí trojici, koně, který se nesmí hladit, lví pár, opičí rodinku i klokany albíny! Blejk nám navíc vysvětlila, jak je to s těmi holuby. Užili jsme si na opičí dráze, při sjezdu z místní skluzavky jsme si zvýšili adrenalin v krvi, a radostně jsme zamířili na večeři. Čekala na nás excelentní lahůdka: smažené dinosauří řízečky s kaší a brokolicí. Po hraní už byl čas jít spát.

Skutečnost, kterou jsme se dozvěděli následující den, všechny šokovala a rozhořčila. Dinosauří vejce jsou pryč! Opravdu, místo líhně zelo prázdnotou.. ale od dveří vedly stopy! Lidské a dinosauří… neváhali jsme ani chvíli a pustili jsme se po stopách zloducha. Dovedly nas až ke vchodovým dveřím našeho výzkumného ústavu a tam skončily. Nezbývalo nic jiného, než se pokusit zloděje chytit ve víru velkoměsta. Přestože jsme měli jasný cíl, co v plzeňském centru najít a co je naší motivací, se zájmem jsme si prohlédli historické jádro a vyzpovídali jsme také pár místních. Bohužel, nikdo podezřelou dvojici nezahlédl. Neklesali jsme však na mysli a občerstvili jsme se ve venkovní restauraci. (P.s. víte kolik lidí se vejde do telefonní budky plzeňského typu?)

Po dopoledním pátrání nám přišel vhod italský oběd (těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem) a byl čas se pomalu chystat na odjezd domů. Tomáš Kalibera na závěr přišel k dramatickému odhalení – vše do sebe zapadalo! To padouch Adam měl krádež už od začátku v plánu, to on obarvil plášť a zesměšnil celý vědecký tým pokreslením cedulek! Nedotáhl však svůj plán do dokonalosti, každý záporňák někdy udělá chybu.. zjistili jsme, že si koupil jízdenku do stejného vlaku, jako naše výprava! Měli jsme tedy naději, že ho dopadneme a získáme vzácného tvora zpět.

Na nádraží jsme se rozloučili s Hedvikou, Blejkem, Vítkem a Kubou a uvelebili se v kupé. Posilnili jsme se dinosauřími křupkami a vyjeli vstříc Praze. Netrvalo dlouho a ve vlaku se strhlo pozdvižení! Za velkého halasu se chodbou řítila slečna průvodčí a zkroušený Adam, obklopený Tomášem Kaliberou a dalšími čestnými vědci. Zloděj byl dopaden! Teprve teď se všem ulevilo a mohli jsme si poprvé prohlédnout našeho dinosauřího drobečka! O to víc byl návrat domů radostnější.

Děkujeme všem účastníkům za dobrodružný a pohodový víkend a těšíme se zase brzy na viděnou! P.s. víte co je Ruasonid?;-)

Zprávu sepsala Ester Malošíková. Podrobnou fotodokumentaci naleznete zde.

Herecká kočovná společnost ráda přivítá nové dobrovolníky na letním putování Pošumavím od 20. do 29. července.

Ozvi se! Rádi Ti předem odpovíme na všechny otázky, poznat nás můžeš i na víkendovce. Budeme se těšit!