V\u00edkendovka za\u010d\u00ednala pozvolna, jak v\u0161ichni postupn\u011b p\u0159ibloudili do \u0161koln\u00ed budovy v Kunratic\u00edch. Nakonec se ale v\u0161ichni na\u0161li a okolo n\u00e1s se za\u010dal ometat m\u00edstn\u00ed kocour, zn\u00e1m\u00fd \u0161vih\u00e1k. P\u0159edstavil se jako M\u0148auricio di M\u0148auro a chv\u00edli se n\u00e1m pletl pod nohy, jestli pr\u00fd nem\u00e1me n\u011bco k j\u00eddlu. Kdy\u017e zjistil, \u017ee ne, prohl\u00e1sil, \u017ee on je tu doma a \u017ee kdy\u017e u\u017e jsme za n\u00edm p\u0159i\u0161li na n\u00e1v\u0161t\u011bvu, mus\u00ed n\u00e1m uk\u00e1zat sv\u00e9ho p\u00e1n\u00ed\u010dka Belzebuba \u0160kodoliba.<\/p>\n
<\/p>\n
Co\u017e o to, p\u00e1n\u00ed\u010dka jsme na\u0161li lehce, ale docela n\u00e1s zasko\u010dil — m\u011bl divn\u00e9 oble\u010den\u00ed, obrovsk\u00e9 k\u0159iv\u00e9 zuby, v ruce h\u016flku a na hlav\u011b \u0161pi\u010dat\u00fd klobouk… Na kocoura byl hodn\u00fd, ale n\u00e1m se sna\u017eil prodat viagru, pak se sice starostliv\u011b ptal, jestli n\u00e1m nen\u00ed zima, ale \u017ee jestli jo, zatop\u00ed jako v Nagasaki… Rychle jsme si ujasnili, co si o n\u011bm myslet, kdy\u017e za n\u00edm p\u0159i\u0161el podivn\u00fd bled\u00fd mu\u017e\u00edk, kter\u00fd byl, jak s\u00e1m \u0159\u00edkal, „zdola“. A uk\u00e1zalo se, co je p\u00e1n\u00ed\u010dek za\u010d — zl\u00fd \u010darod\u011bj, co zp\u016fsobuje kysel\u00e9 de\u0161t\u011b, tr\u00e1v\u00ed zv\u00ed\u0159ata, osnovuje v\u00e1lky a v\u016fbec.<\/p>\n
Kdo n\u00e1s pak ale opravdu p\u0159ekvapil, byl hrdop\u00fd\u0161ek kocour, proto\u017ee se uk\u00e1zalo, \u017ee ve skute\u010dnosti \u00a0u \u010darod\u011bje\u00a0 \u0161pehuje a hled\u00e1 zp\u016fsob, jak mu ty \u0161patnosti p\u0159ekazit.<\/p>\n
To n\u00e1s uklidnilo, tak jsme se cel\u00e9 zmrzl\u00ed a zasn\u011b\u017een\u00ed vr\u00e1tili do \u0161koly, kde jsme si nazdobili strome\u010dek, dali pod n\u011bj d\u00e1rky a potom u rozsv\u00edcen\u00fdch sv\u00ed\u010dek zp\u00edvali. Kdy\u017e u\u017e jsme nemohli udr\u017eet o\u010di, na\u0161li jsme ka\u017ed\u00fd sv\u016fj spac\u00e1k a zalezli tam.<\/p>\n
R\u00e1no jsme se dali do v\u00fdtvarn\u00e9ho tvo\u0159en\u00ed. Patlali a vykrajovali jsme z vizovick\u00e9ho t\u011bsta – na sv\u011bt takhle p\u0159i\u0161lo spousta hv\u011bzdi\u010dek, pras\u00e1tek, strome\u010dk\u016f, n\u011bjak\u00e9 ty cop\u00e1nky a dokonce i jeden model ucha. Taky jsme malovali na pl\u00e1t\u011bn\u00e9 ta\u0161ky a pytl\u00ed\u010dky. Ka\u017ed\u00fd si vybral, kter\u00e1 barva a motiv jsou mu nejmilej\u0161\u00ed a pak u\u017e sta\u010dilo jen si vyhr\u00e1t a v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek byl na sv\u011bt\u011b. A kdo necht\u011bl ani barvit, ani tvo\u0159it z t\u011bsta, mohl si ud\u011blat barevn\u00e9ho and\u00edlka z ko\u0159en\u00ed a pap\u00edru.<\/p>\n
P\u0159ed ob\u011bdem n\u00e1s ale vyru\u0161il p\u0159\u00edlet obrovsk\u00e9ho havrana Jakuba \u0160kr\u00e1bala. Tv\u00e1\u0159il se v\u0161ecek vy\u010derpan\u011b, \u017ee sem let\u00ed, aby n\u00e1s varoval p\u0159ed p\u0159\u00edletem \u010darod\u011bjnice Tyranie Up\u00edrov\u00e9.A ne\u017e jsme se nad\u00e1li, vy\u0161\u0148o\u0159en\u00e1 babizna byla tady a hned se dali se \u0160kodolibem do pikl\u016f. Napl\u00e1novali si uva\u0159it \u010daromocn\u00fd Pun\u010d p\u0159\u00e1n\u00ed, kter\u00fd jim spln\u00ed v\u0161echno, na\u010d si vzpomenou — ale ne\u017e n\u00e1s vyhnali ven pro n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00edsady, na\u0161t\u011bst\u00ed jsme zaslechli, \u017ee ho cht\u011bj\u00ed nachv\u00e1l uva\u0159it tak, aby v\u017edycky splnil prav\u00fd opak toho, co vyslov\u00ed. Takhle n\u00e1s cht\u00edt oblafnout! \u0158\u00edkat kr\u00e1sn\u00e9 v\u011bci a p\u0159itom p\u016fsobit jenom zlo…<\/p>\n
Samoz\u0159ejm\u011b jsme se honem vydali ven a v tom mrazu se n\u00e1m od hlav skoro kou\u0159ilo, jak jsme vym\u00fd\u0161leli, jak jim ten pl\u00e1n p\u0159ekazit. Ale kde hledat pomoc? Vydali jsme se nazda\u0159b\u016fh do lesa, ale m\u011bli jsme \u0161t\u011bst\u00ed!<\/p>\n
Potkali jsme tam trpasl\u00edka, kter\u00fd chud\u00e1k musel cvi\u010dit, jak\u00e1 mu byla zima – a\u017e mu \u010depi\u010dka nadskakovala. Nejd\u0159\u00edv se s n\u00e1mi v\u016fbec necht\u011bl bavit, ale kdy\u017e jsme mu p\u016fj\u010dili rukavice, uv\u011b\u0159il, \u017ee kocour ani havran nejsou sluhov\u00e9 \u010darod\u011bj\u016f a poradil n\u00e1m, \u017ee kousek d\u00e1l bydl\u00ed moudr\u00e1 sova, kter\u00e1 by n\u00e1m t\u0159eba mohla poradit.<\/p>\n
Sova tam opravdu bydlela, a v\u011bd\u011bla toho spoustu. P\u0159edn\u011b, \u017ee proti t\u011bm pekeln\u00fdm n\u00e1strah\u00e1m by n\u00e1m mohl poradit kamenn\u00fd and\u011bl, kter\u00fd tu stoj\u00ed. Nejd\u0159\u00edv n\u00e1m ale uk\u00e1zala, jak spr\u00e1vn\u011b k n\u011bmu m\u00e1me j\u00edt, abychom ho v\u016fbec na\u0161li — a v\u011bru byl to nam\u00e1hav\u00fd zp\u016fsob ch\u016fze — p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku sepnout ruce nad hlavou, poklonit se a padnout na kolena. A aby toho nebylo m\u00e1lo, and\u011bla pr\u00fd jde probudit jenom vpravd\u011b and\u011blskou p\u00edsn\u00ed. Sova nedala jinak, ne\u017e \u017ee si to u n\u00ed mus\u00edme nacvi\u010dit, abychom to potom nepokazili. Kdy\u017e u\u017e jsme zp\u00edvali vpravd\u011b and\u011blsky, teprv n\u00e1m uk\u00e1zala dal\u0161\u00ed cestu.<\/p>\n
A tam jsme ho opravdu na\u0161li. Museli jsme ho nejprve probudit, ale sova n\u00e1s to nau\u010dila dob\u0159e — potom n\u00e1s trp\u011bliv\u011b vyslechl a poradil n\u00e1m, jak z\u00e1ke\u0159n\u00e9 \u010darod\u011bjn\u00edky p\u0159elst\u00edt. Jejich pun\u010d mus\u00ed b\u00fdt uva\u0159en i vypit do p\u016flnoci, jinak ztrat\u00ed na \u00fa\u010dinku. Ani nebesa ale nemohou posunout \u010das vp\u0159ed, m\u016f\u017eou ale ud\u011blat z\u00e1zrak: tak n\u00e1m and\u011bl daroval t\u00f3n z p\u016flno\u010dn\u00edho bit\u00ed zvonu, jedin\u00fd t\u00f3n, zamrzl\u00fd v kosti\u010dce ledu. Ten pr\u00fd m\u00e1me hodit nepozorovan\u011b do pun\u010de — a t\u00edm se spln\u00ed v\u0161echna p\u0159\u00e1n\u00ed tak, jak budou \u0159e\u010dena.<\/p>\n
Rychle jsme se vydali zp\u00e1tky do \u0161koly. \u010darod\u011bjov\u00e9 n\u00e1s sice sjeli, \u017ee jsme m\u011bli b\u00fdt rychlej\u0161\u00ed, ale ni\u010deho si nev\u0161imli. Spolu se sn\u011bhem, kter\u00fd jsme jim m\u011bli don\u00e9st, hodil kocour do pun\u010de i t\u00f3n p\u016flno\u010dn\u00edho zvonu. V tu chv\u00edli se ozvalo hlasit\u00e9 cinknut\u00ed, ale \u010darodejn\u00edci si ni\u010deho nev\u0161imli a va\u0159ili a va\u0159ili… a pak za\u010dali p\u00edt a pron\u00e1\u0161et svoje p\u0159\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e si splnili v\u0161echno, co je napadlo, za\u010dali nap\u00e1jet taky n\u00e1s. Chutnalo to opravdu divn\u011b – kdo v\u00ed, co tam v\u0161echno nam\u00edchali! A tak jsme pili a pili a p\u0159\u00e1li si a p\u0159\u00e1li –\u00a0 a\u017e se rozrazily dve\u0159e a objevil se mezi n\u00e1mi ten bledol\u00edc\u00ed p\u00e1n, cel\u00fd zamra\u010den\u00fd. Vzteky zblednul je\u0161t\u011b v\u00edc! A hned se do \u010darod\u011bj\u016f pustil, jak \u017ee si to p\u0159edstavuj\u00ed, \u017ee podle smlouvy m\u011bli d\u011blat v\u00e1lky a ne\u0161t\u011bst\u00ed a te\u010f to v\u0161ecko napravili! A \u017ee se s nimi nebude bavit a \u017ee p\u016fjdou na kobere\u010dek rovnou!<\/p>\n
A tak byli pry\u010d.<\/p>\n
My jsme si zhluboka oddechli a M\u0148auricio za\u010dal spokojen\u011b p\u0159\u00edst.<\/p>\n
A pak p\u0159i\u0161el havran s t\u00edm, \u017ee odm\u011bnou za to v\u0161echno n\u00e1s \u010dek\u00e1 nebesk\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed a chvilky and\u011blsk\u00e9ho zp\u011bvu.<\/p>\n
A tak jsme \u00fa\u017easle koukali, \u017ee se tu objevila cel\u00e1 kapela, kter\u00e1 n\u00e1m s housli\u010dkami, fl\u00e9tnami, kytarami a bub\u00ednky hr\u00e1la a zp\u00edvala v\u0161ecky koledy, co n\u00e1s napadly, a taky spoustu t\u011bch, kter\u00e9 se zp\u00edvaj\u00ed r\u016fzn\u011b po sv\u011bt\u011b. Byl to opravdu kr\u00e1sn\u00fd z\u00e1\u017eitek, tak\u017ee jsme celou hodinu jen ti\u0161e sed\u011bli a mnoz\u00ed zav\u0159eli o\u010di a nechali se t\u011bmi t\u00f3ny n\u00e9st k v\u00fd\u0161in\u00e1m. A v\u016fbec jsme necht\u011bli,aby to skon\u010dilo, tak jsme se ke zp\u011bvu\u00a0 p\u0159idali a zp\u00edvali koledy, kter\u00e9 v\u0161ichni zn\u00e1me. Nakonec jsme se sesedli do krou\u017eku kolem dobrot a dlouho mlsali a pov\u00eddali si.<\/p>\n
R\u00e1no jsme se probudili p\u00edsni\u010dkou a \u010dekalo n\u00e1s druh\u00e9 kolo v\u00fdtvarn\u00e9ho tvo\u0159en\u00ed spolu s v\u00e1no\u010dn\u00edmi zvyky. Tak\u017ee jsme pustili do skl\u00e1d\u00e1n\u00ed barevn\u00fdch pap\u00edrov\u00fdch hv\u011bzd, kter\u00e9 na okn\u011b prosv\u00edtaj\u00ed kr\u00e1sn\u00fdmi vzory, zdobili jsme krabi\u010dky od sirek a z vo\u0148av\u00e9ho v\u010del\u00edho vosku motali \u017elu\u0165ou\u010dk\u00e9 sv\u00ed\u010dky. Potom jsme se dali do pou\u0161t\u011bn\u00ed sv\u00ed\u010dkov\u00fdch lodi\u010dek a pozorovali, jak se shlukuj\u00ed na hladin\u011b. N\u011bkte\u0159\u00ed se pokou\u0161eli z jejich plavby v\u011b\u0161tit, co to asi znamen\u00e1, ale v\u011bt\u0161ina se spokojila s pozorov\u00e1n\u00edm a popostrkov\u00e1n\u00edm sv\u00ed\u010di\u010dek na hladin\u011b. Kdo si cht\u011bl zav\u011b\u0161tit doopravdy, \u00fa\u010dastnil se odl\u00e9v\u00e1n\u00ed olova, kde vznikl\u00e9 tvary poskytovaly opravdu \u0161ir\u00fd prostor pro fantazii.<\/p>\n
A ne\u017e jsme se za\u010dali chystat k rozlou\u010den\u00ed, nastal kone\u010dn\u011b \u010das rozdat si d\u00e1rky, kter\u00e9 na n\u00e1s od p\u00e1tku \u010dekaly pod strome\u010dkem. Ka\u017ed\u00fd si tedy vylosoval \u010d\u00edslici a podle n\u00ed dostal d\u00e1rek, kter\u00fd p\u0159inesl jin\u00fd kamar\u00e1d. A k tomu v\u0161emu navrch tak\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed\u010dko.<\/p>\n
A pak u\u017e nastal \u010das rychle rychle spakovat v\u0161ecky d\u00e1re\u010dky, v\u00fdrobky, spac\u00e1ky a ba\u010dkory, v\u0161em pop\u0159\u00e1t kr\u00e1sn\u00e9 V\u00e1noce a odej\u00edt u\u017e\u00edvat si jejich sv\u011btel dom\u016f…<\/p>\n
—Mark\u00e9ta—<\/em><\/p>\n Spole\u010dn\u00e9 V\u00e1noce v Kunratic\u00edch jsme str\u00e1vili o v\u00edkendu 18.–20. 12. 2009. M\u016f\u017eete na n\u011b zavzpom\u00ednat d\u00edky<\/p>\n V\u00edkendovka za\u010d\u00ednala pozvolna, jak v\u0161ichni postupn\u011b p\u0159ibloudili do \u0161koln\u00ed budovy v Kunratic\u00edch. Nakonec se ale v\u0161ichni na\u0161li a okolo n\u00e1s se za\u010dal ometat m\u00edstn\u00ed kocour, zn\u00e1m\u00fd \u0161vih\u00e1k. P\u0159edstavil se jako M\u0148auricio di M\u0148auro a chv\u00edli se n\u00e1m pletl pod nohy, … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek \n